Kiwi

Kiwi drž v ruce a nejdřív ho stiskni, jemně, mezi dlaněmi. Má povolit, ne se probořit. Tvrdé kiwi je ještě nedozrálé, škrob se v něm teprve mění na cukr a chuť bude plochá, kyselá bez radosti. Přezrálé kiwi naopak cítíš — sladkou, až kvasnou vůni přes slupku, a uvnitř najdeš vodnatou kaši. Dobré kiwi voní lehce a svěže. Chlupatá slupka ti moc neřekne, barva pod ní taky ne — na to zapomeň, suď hmatem a čichem.

Teď k omylu, který slýchám pořád: prý se kiwi nekrájí, ale jí lžičkou rovnou ze slupky, protože slupka je nejedlá a tvrdá. Ne! Slupka kiwi je tenká, jemně chlupatá, ale měkká a jedlá, nese v sobě vlákninu. Kdo ji vždycky odhazuje, zbytečně vyhazuje jídlo — nožem totiž spolu se slupkou oloupeš i kousek dužiny, která by jinak skončila na talíři.

Zelená dužina, drobná černá semínka, kyselkavě sladká chuť — to je kiwi. Jez ho syrové, přidej do salátu nebo na dezert, a nikdy ho nekrájej dřív, než je opravdu měkké.