Fotka od AIKoláč s vuřty
Slaný koláč z listového těsta plněný vuřty, bramborami a mozzarellou, pečený do zlatova.
Štítky se generují automaticky podle ingrediencí a mohou být chybné. Pokud je to pro vás důležité, zkontrolujte údaje na obalu.
Ingredience
- 2 ks Listové těsto bez droždí
- 8 ks Vuřty
- 4 ks Brambory
- 1 ks Mozzarella nakrájená na kostičky
- Strouhanka podle chuti
- Olivový olej podle chuti
- 1 ks Vaječný žloutek
Postup
Vyložte do formy na pečení první list listového těsta a propíchněte dno vidličkou.
Posypte dno hrstí strouhanky.
Na strouhanku rozprostřete nakrájené brambory, nakrájené vuřty a mozzarellu nakrájenou na kostičky.
Pokapejte trochou olivového oleje.
Přikryjte druhým listem listového těsta, okraje stiskněte k sobě a potřete vaječným žloutkem.
Pečte při teplotě 180 °C.
40 min
Tohle je taková chlapská verze štrúdlu - místo jablek brambory, vuřty a sýr, místo trubičky placatý balík mezi dvěma plátky listového těsta. Jídlo, které vzniklo z lenosti a chytrosti zároveň: nemusíš dělat oběd a večeři zvlášť, protože tady je příloha i hlavní chod v jednom pekáči.
Jestli se povede, nerozhoduje chuť surovin - vuřty a brambory nic nepokazí, to je dost odolná kombinace. Rozhoduje to, jak zachází s vlhkostí. Brambory při pečení pouštějí páru, sýr taje a pouští tuk, a jestli to všechno nasákne do spodního těsta, máš místo křupavého koláče mokrou placku. Proto tam je ta hrstka strouhanky pod vším - není to výplň, je to houba, která vlhkost zachytí dřív, než se dostane k těstu.
Druhá věc, která rozhoduje, je tloušťka brambor. Syrové brambory se za čtyřicet minut neuvaří samy od sebe jen teplem trouby skrz dvě vrstvy těsta - musí se nakrájet tence, jinak zůstanou tvrdé, zatímco vuřty a sýr už budou dávno hotové a těsto spálené.
Listové těsto bez droždí - tady neřešíš vzcházení, jen to, že se roztéká teplem a vytváří vrstvy páry mezi plátky máslového tuku. Při 180 °C se tuk v těstě vaří, pára ho nadzvedává, a dostaneš ten křupavý, lupínkovitý efekt. Nemusí to být nutně kupované hotové - kdo má doma vlastní odpalované nebo kynuté těsto po ruce, může zkusit, ale musí počítat s jinou texturou, méně křupavou a víc chlebovitou.
Vuřty - tady je jedno, jestli párky nebo klobásy, hlavně ať jsou už tepelně upravené a slané samy o sobě, protože ony nesou chuťovou kostru celého koláče. Brambory a mozzarella jsou spíš neutrální výplň, slanost musí přijít odněkud, a odtud.
Brambory volte vosková, ne moučnatá - moučnatá se při pečení rozpadá a mění se v kaši, voskovitá drží tvar i po čtyřiceti minutách v troubě. Krájejte je na tenké plátky, jako na bramboráček, tloušťka tři až čtyři milimetry je rozumná hranice, nic silnějšího se nestihne propéct.
Mozzarella tu dělá to, co jinde dělá eidam nebo gouda - drží všechno pohromadě roztaveným tukem. Mozzarella je vlhčí, pustí víc vody, takže kdo nemá rád riziko podmáčeného dna, může sáhnout po tvrdším sýru, který víc taje a méně pouští tekutinu.
Žloutek na povrchu není ozdoba pro oko, i když se to tak tváří - potřený povrch se při pečení rychleji zahřeje a karamelizuje, takže dostanete tu lesklou zlatavou kůrčičku místo bledého těsta. Bez žloutku bude koláč stejně dobrý k jídlu, jen o trochu míň hezký na pohled.
Trpělivost je tu hlavně v krájení - tenčí plátky brambor znamenají o pár minut práce navíc, ale šetří vám to riziko, že budete loupat napůl syrové brambory z hotového koláče. A hlídejte barvu povrchu, ne jen budík - teprve když je kůrčička sytě zlatá až místy do hněda, je jisté, že i to, co je uvnitř, dostalo dost tepla.