Kachna

Kachna, pojďme si o ní promluvit bez okolků. Kachna není kuře a nikdy jím nebude, tak se k ní musí přistupovat jinak. Pod kůží má silnou vrstvu tuku, a právě proto se peče nejlépe celá, pomalu, aby se tuk stihl vytopit a kůže zezlátla a zkřupavěla. Vybírej ji podle kůže. Má být hladká, pevná a pod prstem se má vracet zpátky — žádná vlhkost, žádné měknutí. Odstín kůže se liší podle krmení a plemene, tak na něj nehleď. Přičichni k ní — maso musí vonět čistě, nijak kysele ani ostře. Někteří lidé říkají, že kachna je tučné, těžké maso a patří jen na svátky. Není to tak úplně pravda! Kachna tučná skutečně je, ale nemusí být těžká. Velká část tuku je pod kůží, ne v mase, a dá se při pečení odvést pryč. Kdo se kachny bojí kvůli tuku, dělá v kuchyni jinou chybu — peče ji příliš rychle na vysoké teplotě, kůže shoří dřív, než se tuk vytopí, a maso zůstane tuhé a mastné zároveň. Trpělivost je tu to hlavní koření.