Artyčok

Artyčok je vlastně poupě bodláku, které ještě nerozkvetlo. Proto je tak tuhý a vrstvený – listeny chrání budoucí květ a každý z nich má na své spodní části kousek masa, zatímco zbytek je jen vlákno. Když artyčok vaříš, teplo tu masitou základnu změkčí, ale špičky listenů zůstanou tvrdé jako dřevo. Proto se nikdy nejí celý list, jen jeho báze.

Vybírej ho podle zvuku a váhy, ne podle barvy, ta se liší podle odrůdy. Stiskni ho v dlani: čerstvý artyčok zavrže, listeny se o sebe otírají a drží pevně pohromadě. Na svou velikost by měl být těžký, to znamená, že je plný šťávy a ještě nevyschl.

Někteří říkají, že se artyčok jí list po listu jako hlávkový salát, celý. Není to tak! Horní část listenu je jen tuhé vlákno, které nezměkne, ať ho vaříš sebedéle. Kdo tomu nevěří, skousne celý list a v puse mu zůstane chomáč vláken místo jídla. Pak prohlásí, že mu artyčok nechutná – přitom jen jedl špatnou část.