Fotka od AIPappardelle s ragú z klobásy a bazalky
Rychlé a chutné ragú z klobásy a rajčat na širokých pappardelle, s bazalkou a strouhaným sýrem.
Štítky se generují automaticky podle ingrediencí a mohou být chybné. Pokud je to pro vás důležité, zkontrolujte údaje na obalu.
Ingredience

Postup
Na pánvi s vysokými okraji orestujte soffritto směs a česnek ve 2 lžících olivového oleje.
Přidejte klobásu nakrájenou na kostičky a opékejte dozlatova.
Zalijte pivem a nechte ho zcela vyvařit.
Vařte ještě pár minut, poté přidejte rajčatovou passatu a duste 10 minut.
10 minDochuťte solí a mletým bílým pepřem. Vařte omáčku do úplného uvaření klobásy. Hotovo při vnitřní teplotě [c1] °C.
Natrhejte několik lístků bazalky na větší kousky a přidejte do omáčky.
Uvařte pappardelle ve vodě al dente a slijte vodu.
Přidejte těstoviny do pánve s omáčkou spolu s 1 lžící strouhaného pecorina romano.
Promíchejte, krátce orestujte a ihned podávejte.
Co bylo změněno
Teplota vaření klobásy zůstala stejná jako v originále .
Tohle je takové italsko-domácí ragú, kde klobása dělá práci, kterou jinde dělá mletý vepřový flák – jenže rychleji a s kořením už zamíchaným uvnitř. Jídlo pro čtyři, na pořádný talíř, žádné předkrmové množství.
Povede se nebo nepovede podle jedné věci: jestli necháte pivo opravdu vyvařit, ne jen trochu osmahnout. Pivo tam není pro chuť piva – to by byla chyba, kterou dělá leckdo, kdo si myslí, že čím víc tekutiny v omáčce zůstane, tím to bude šťavnatější. Ne. Alkohol a hořkost chmele musí odejít celé, jinak vám zůstane v talíři nahořklá pachuť, která přebije klobásu i rajčata. Poznáte to tak, že na pánvi přestane být tekutá vrstva a zůstane jen lesklý tuk a šťáva z masa – pak teprve lijte passatu.
Druhá věc, na které to stojí, je soffritto – cibule, mrkev, celer – a jeho opravdové rozpuštění do zlata, ne jen zesklovatění. Tohle je ekonomika staré kuchyně: tahle troje kořenová zelenina dává sladkost a hloubku zadarmo, bez vývaru, bez smetany. Kdo to spěchá a hodí všechno najednou k masu, dostane syrovou, ostrou chuť cibule místo sladké báze, na které má celá omáčka stát.
Klobása tu nahrazuje dvě věci najednou – maso i koření. Kritérium je jednoduché: čerstvá, syrová klobása, taková, co se dává na gril nebo na pánev, ne uzená a ne tvrdý salám. Uzená by vám dala kouřovou chuť, která v tomhle ragú nemá co dělat, a tvrdý salám se nerozpustí tak, aby propůjčil tuk omáčce. Když klobásu nemáte, vezměte mleté vepřové maso a přidejte fenykl, pepř, trochu papriky – prostě to koření, co je jinak schované uvnitř střívka.
Soffritto směs je jen šikovná zkratka na tři věci, které se krájí odjakživa zvlášť – cibule, mrkev, celer, v poměru zhruba stejném. Nemáte-li hotovou směs, nakrájejte si je sama na jemno a směs si udělejte. Mrkev tu dává sladkost, celer ostrost a držení tvaru, cibule základ – chybí-li vám celer, nahraďte ho kouskem petržele nebo víc mrkví, chuť se posune, ale ragú nespadne.
Passata je rajčatový protlak bez dužiny, hladký. Je dobrá proto, že se nemusí dlouho vařit, aby zhoustla – oproti nakrájeným rajčatům ušetří čas a vodu navíc. Když nemáte passatu, vezměte rajčata z plechovky a rozmixujte je, nebo prostě déle poduste, než se rozpadnou.
Pivo volte світlé, obyčejné – ležák, nic tmavého a nic sladkého, protože tmavé pivo dá hořkost, kterou pak nevyvaříte ven tak snadno. Kdo pivo v kuchyni nemá rád nebo nechce alkohol vůbec, ať vezme místo něj trochu vývaru nebo jen vodu – přijde o tu lehkou kvasnou kyselost, ale ragú se nerozsype.
Pecorino romano je tvrdý ovčí sýr, slaný a výrazný – jeho úloha je dosolit a stáhnout mastnotu dohromady s těstovinou v poslední minutě na pánvi. Bez něj použijte parmazán, jen pak osolte trochu šetrněji, protože parmazán je méně slaný. Bazalka na závěr se netrhá nožem, ale rukama, protože nůž ji na řezu zčerná – drobnost, ale vidět to je hned.
A trpělivost tady je právě ve vyvařování piva a v dušení passaty do úplného provaření klobásy – nespěchejte, oheň nechte mírný, takový, při kterém omáčka jen tiše probublává, ne prská na všechny strany. Na obyčejném bytovém sporáku to znamená dát si pod pánev nejnižší stupeň, co ještě var udrží, a občas zamíchat, aby se dno nezašpinilo.