Fotka od AISluníčkový koláč s cuketou a slaninou
Slunečný koláč z listového těsta s cuketou, rikotou a slaninou – veselá pečená dobrota ve tvaru sluníčka.
Štítky se generují automaticky podle ingrediencí a mohou být chybné. Pokud je to pro vás důležité, zkontrolujte údaje na obalu.
Ingredience
- 2 ks Listové těsto bez droždí
- 3 ks Cuketa
- 250 g Ricotta
- 2 ks Vejce
- 100 g Slanina
- 100 g Sýr provolone
- Sůl podle chuti
- Černý pepř podle chuti
- Muškátový oříšek podle chuti
- Mák na posypání
Postup
Cuketu umyjeme, odřežeme konečky a nastrouháme na struhadle.
K cuketě přidáme ricottu a slaninu a důkladně promícháme.
Vmícháme jedno vejce, přidáme sůl, černý pepř a muškátový oříšek podle chuti a znovu promícháme.
Sýr provolone nakrájíme na malé kostičky a přidáme do náplně.
Na plech rozložíme jeden plát listového těsta a pomocí misky o průměru přibližně 12 cm vyznačíme kruh ve středu.
Náplň z cukety a ricotty rozložíme do středu a okolo, necháme 1–2 cm od středu a 1–2 cm od vnějšího okraje.
Přikryjeme druhým plátem těsta a pevně přitiskneme, abychom dobře ohraničili středovou část s náplní a zapečetili vnější okraj.
Nožem nakrájíme 16 klínů, aniž bychom je oddělili od středu 'sluníčka': nejprve tak rozřežeme těsto na 4 díly, pak každý ještě na 4.
Každý klín otočíme o 45° nahoru, aby bylo vidět náplň.
Rozšleháme druhé vejce a potřeme celý povrch těsta, do středu nasypeme mák.
Pečeme v předehřáté troubě na 180 °C s ventilátorem přibližně 20–25 minut, dokud nezlátne.
23 min
Tohle je ten koláč, co vypadá jako grafika z učebnice geometrie, ale funguje, protože cuketa pustí vodu a slanina s provolonem tu vodu zase chytí do chuti. Sluníčko je v podstatě dvě placky těsta slepené u okraje a nařezané do klínů – a jestli se povede, nerozhoduje chuť náplně, ale to, jak zachováš tvar: jestli se klíny při otáčení neroztrhnou a jestli se náplň neutopí v tekutině z cukety.
Klíčový moment je cuketa. Nastrouhaná cuketa je v podstatě voda s trochou vlákniny. Dáš ji syrovou do náplně a za chvíli ti to pod vejcem a ricottou pustí tekutinu, která podmáčí spodní plát těsta a ten se místo pečení uvaří. Proto se tu nikdo nestydí – i když to recept přímo neříká – na cuketu sáhnout rukou po nastrouhání: je-li viditelně mokrá a leje se z ní, vyplatí se ji lehce vymačkat, než ji smícháš s ostatním. Jinak bude spodek koláče gumový, ne křupavý.
Někdo řekne, že listové těsto bez droždí je "to pravé" listové, co dělá vrstvy jako hobliny. Ne, protože bez droždí a bez dlouhého skládání másla je to spíš křehké máslové těsto, které se dobře tvaruje a nesesychá při řezání na klíny – a přesně to tady potřebuješ, ne vzdušnost. Kupované je naprosto v pořádku, tradice tu nemá co dělat, je to otázka mechaniky těsta, ne cti.
Cuketa je tu nosič vlhkosti a objemu, ne chuti – chuť si odnese z toho, s čím ji smícháš. Vybírej menší, tvrdší kusy, ty mají méně vodnatou dužinu a méně velkých semínek uprostřed. Přerostlá cuketa s měkkým středem je právě ten důvod, proč lidé koláče jako tenhle proklínají za "mokré dno". Nahradit ji můžeš v zásadě čímkoli, co po nastrouhání pustí podobně málo vody a dá se podobně rychle propéct – mladou dýní, nebo v nouzi směsí mrkve a trochy vody vymačkané navíc.
Ricotta drží náplň pojenou a dodává jí měkkost bez tuku navíc. Kritérium při výběru je hustota: má to být spíš krém než tvaroh na drobení. Pokud máš jen zrnitý tvaroh, protři ho přes sítko, jinak ti náplň bude po upečení "sypat" se a drolit se při řezání. Náhradou je cokoli měkké, nekyselé, bílé a krémové – žervé, zjednodušeně i měkký tvarohový krém na chleba, jen trochu uber sůl, protože ty bývají solenější.
Slanina a provolone jsou tu proti jednotvárnosti: cuketa a ricotta jsou mírné, slanina dá kouř a sůl, sýr dá tah a slanou plnost. Provolone je typ sýra, který se při teplotě pečení roztéká, ale nepouští tolik tuku jako třeba eidam – proto se dobře krájí na kostičky a zůstane v náplni, nevyteče. Můžeš nahradit čímkoliv měkčím tavitelným sýrem podobné chuti, mozzarella bude mírnější a vodnatější, starší gouda ostřejší a tučnější – vybírej podle toho, co doma jíš rádo, tohle není místo pro dogmatismus.
Vejce ve směsi plní dvojí roli – jedno v náplni ji sváže, aby po upečení drželo tvar a nerozpadlo se na talíři, druhé na povrchu je jen glazura, aby těsto zezlátlo a ne zůstalo bledé. Nemáš-li druhé vejce na potření, použij trochu mléka se špetkou cukru nebo rozpuštěné máslo – barvu to dá slabší, ale popraská to podobně.
Samotné skládání sluníčka je jediné místo, kde rozhoduje přesnost, ne čas. Kruh uprostřed musíš vyznačit tak, aby zůstal okraj na zalepení – jinak se při pečení náplň roztrhne ven a vyteče. Při řezání na 16 klínů nůž nedotahuj až do středu, protože bys to sluníčko rozpojil na kousky, a při otáčení klínů dělej to opatrně u těsta, které bylo v lednici, studené těsto se netrhá, teplé se roztrhne u základny.
Pečeš na 180 °C s ventilátorem – to je teplota, při které se máslo v těsta roztéká pomalu a vznikají vrstvičky, než se povrch stihne spálit, a ventilátor rovnoměrně vysouší vlhkost z cukety po celém plechu, ne jen odshora. Hotovost nepoznáš podle minutovky, ale podle barvy: okraje a vrcholky klínů mají zlátnout do syté zlatavé, ne do bledé bílé, a náplň uprostřed už nemá vlhce blýskat tekutinou, má být matná a pevná. Dvacet minut je jen spodní hranice, u domácí trouby, která hřeje nerovnoměrně, klidně dej pár minut navíc a dívej se, ne na hodiny.